Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pověsti o hradech I.


Švamberk
Roupov
Přimda
Gutštejn

HRAD ŠVAMBERK (KRASÍKOV)

Zříceniny hradu Švamberk zachytil také F. A. Heber

 

 

 

 

 

Zříceniny hradu Švamberk zachytil také F. A. Heber

 

O založení hradu

Hrad Švamberk prý kdysi dávno založil rytíř, který byl zaklet v krásnou labuť. Bílý opeřenec se zabydlel na rybníce nedaleko dnešního hradního kopce a procházel se po hrázi. Do labutě se zamilovala uhlířova dcera a svojí čistou láskou vysvobodila rytíře z jeho zakletí. Krátce poté si ji vzal za ženu a postavil Labutí hrad – Schwanenburg. Název se ujal, i když někdy mu lid říká „Krasíkov“.

O dobytí hradu husity

Krasíkov neboli Švamberk byl počátkem 15. století v držení pana Bohuslava. Jeho nepřátelé se jmenovali husité a pod vedením samotného Žižky vyrazili dobýt protikališnické hnízdo. Jednooký vůdce povolal ze Stříbra horníky, aby vyhloubili štoly pod hradní věže. Skrze ně dopravili stovky kýblů lidských a zvířecích výkalů do bergfritu. Z ochozů je vylévali na dvůr a obránci se vzdali, protože se báli „morového dechu“. Bohuslav ze Švamberka byl Žižkou zajat a dopraven do vězení na hradě Příběnice. Tam pochopil, že Zikmundovi je lhostejný a tak vstoupil do husitského vojska.  (pozn.začátek pověsti je asi vymyšlen, ale závěr je pravda)          

O Bílé paní

Na Švamberku se Bílá paní zjevovala pokaždé, když se blížila smrt některého člena rodu nebo jiné neštěstí. Na vlastní oči ji měl spatřit i poslední pán žijící na hradě Jan Bedřich. V předvečer velkého požáru se mihla na dřevěném ochozu a druhý den starobylé sídlo skutečně lehlo popelem. Prý při pečení koblih, kdy se vzňal omastek a oheň z kuchyně přeskočil do hradního paláce.

Podle vyprávění se zjevuje i v místech kudy se vchází do hrobky…  

Bílá panísvamb_hrad.jpg

 

 

                                                

Bílá paní Švamberská a hmotová rekonstrukce hradu D. Menclové.

 

HRAD ROUPOV u PŘEŠTIC

roupov_veduta.jpg

 

 

 

 


O hradní studni a panu Černínovi

Jednoho dne se na roupovském hradě konala velká slavnost. Sjelo se mnoho hostů z okolí a mezi nimi byl i pan Jan Černín z Chudenic. Kolem půlnoci vypukla panika, protože zbrojnoši ohlásili, že hrad obsadili lapkové. Panstvo se nahrnulo do sklepů, kde byly únikové chodby, a snažilo se zachránit. Bohužel podzemí bylo zasypané a tak se vrátili zpět. Černín byl zajat a vhozen do hluboké studny na nádvoří. Dopadl na dno (bez úrazu) a vydal se chodbičkou, kde potkal prostou dívku, která mu podala jídlo a pití. Posilněn putoval dále, až se najednou dostal do chudenického zámku. Na památku svého zachránění nechal Jan Černín postavit sochu.

Dva kříže nad studnou

Hrad Roupov byl počátkem 15. věku obléhán husity. Nejstarší syn hradního pána se jmenoval Bořek, ale nedbal napomínání a stále sledoval vozové hradby. Jednou v noci se mu jeho zvědavost nevyplatila. Hradní stráž ho nalezla zle pobodaného v tratolišti krve. Soudilo se, že surovým pachatelem byl zvěd z Žižkova vojska. Vypadalo to beznadějně, ale mladý organismus zvítězil a mladík se uzdravil. Proto do skály nad studnu vytesali velký kříž.

Nad studnou najdete také kříž dřevěný. Nechal ho tam umístit další majitel hradu, prý kvůli záchraně svého dítěte. Batole si hrávalo u studny a jednou ho zaujal poletující motýl. Naklánělo se nad vodu, aby ho chytilo a najednou začalo padat dolů. V poslední chvíli se zaháklo sukénkou za kámen a přivolaná pomoc mu zachránila život.

O panu Hynkovi z Roupova

Pan Hynek se podle vyprávění měl naroditi s dlouhou kšticí vlasů. Krátce po křtu od něj měla odejít chůva a kolébka se najednou převrátila. Paní máti ležíc na loži, když procitla a spatřila dítě na zemi, vykřikla. Se strachem svého potomka pomalu zvedla a ono se smálo. Dokonce laskavě na ni hledělo …

Inu, páni z Roupova měli tuhý kořínek!

roupov_hynek.jpgroupov_nahrobek.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

Pan Hynek v kolébce a Hynek z Roupova na náhrobku v týnském chrámu v Praze


HRAD PŘIMDA

primda.jpg

O založení hradu

Pověstí o založení hradu existuje několik. Jednu vyprávěl Dalimil, druhou Hájek a třetí, kterou předkládáme, sepsal Kosmas. Roku 1121 prý jakýsi Němec v českých lesích nechal postavit hrad na příkré skále. Když se to doslechl kníže Vladislav, sebral tři pluky vojska a hrad dobyl. Při prvním útoku byli zraněni dva knížecí vojáci Oldřich (syn Vacimilův) a Olen (syn Boršův). Český kníže by nechal německé obránce pověsit na okolní stromy, ale v tom se zjevil hrabě Albrecht a prosbami jim zachránil život.

Černý rytíř

Od roku 1289 do roku 1295 měl Přimdu v držení jakýsi Dětřich Špaček z Kostelce. Spolu s fojtem z Plavna vydrancovali nedaleký klášter ve Waldsassenu a tak papež Martin IV.nad nimi nařídil dohled kvůli škodám. Vypráví se, že hradní pán Špaček byl chamtivec, neurvalec a násilník. Po své smrti nedošel prý klidu a v hodině duchů se zjevuje mezi ruinami hradu jako „Černý rytíř“.

O Bílé paní

Hrad Přimda stejně jako ostatní hrady má svoji Bílou paní. V 15.a 16. století jej drželi páni ze Švamberka, kteří poddané sužovali a činili jim mnohé příkoří. Jednoho dne se manželka hradního pána vydala za starou felčarkou do lesa, protože se jí krátce před porodem přitížilo. Bohužel předčasně potratila a dítě zahrabala za hluboké noci mimo hradní zdi. Její duch nenašel pokoje a dodnes se toulá v podobě Bílé paní dokola hradu. Vzdychá a pláče nad svým dítětem, které ztratila. Podle pověsti se objevuje a vytrácí ve skalní skulině hradu…

Poklad na Přimdě

primda_povest.jpgNa úpatí kopce pod hradem sbírala na Velký pátek mladá žena se svým dítětem dřevo. V kostele zrovna zpívali pašije, když náhle se před ní otevřela skála. Zvědavá vesničanka se podívala dovnitř a nestačila se divit. Všude kolem bylo zlato. Žena odložila dítě a rychle do zástěry nakládala právě získaný poklad. Venku ho vysypala na hromadu a chtěla podruhé vstoupit do skalní pokladnice. V tom se skála zavřela a zaživa pohřbila její milovanou dcerku. Dlouhé hodiny a dny bědovala, jenže nic jí nepomohlo. A tak po roce se vrátila na stejné místo, ve stejný čas. Puklina se otevřela a šťastná matka našla svoje dítě. Radostně spěchala domů a děkovala Bohu, že jí vrátil její útěchu.

O sedmi dcerách

Za vlády Jana Lucemburského sídlil na Přimdě jeho rádce a věřitel Frenclín Jakubův z Prahy. Měl sedm dcer a nevěděl, jak je provdat. Panu Půtovi z Vildenšperka vzkázal, aby si jeho syn Procek vybral některou z jeho dcer, jen ať si některou vezme.  Žádná se mu nelíbila, protože prý byly ošklivé, jako noc…


HRAD GUTŠTEJN

gutstejn_hrad.jpg

O paní Guttě

Zakladatelem hradu byl mladý šlechtic, jehož manželka se jmenovala Gutta a pocházela z rodu Hroznatů. Své sídlo si prý velice oblíbila a často se procházela po okolních lesích. Podle pověsti se paní Gutta nedokázala od hradu odloučit ani po své smrti. Zjevuje se ve zříceninách coby Bílá paní a za temných nocí bloudí hradem.


Bloudící mnich

Za poledního zvonění se na Gutštejně objevuje také přízrak modlícího se mnicha. Je zahalen v dlouhém rouchu a má zakrytý obličej. Kdysi dávno býval hradním kaplanem a spolu se svým pánem žili v neřestech a oplzlostech. Častokrát popíjeli až do rána, jenže jednou se majitel hradu neovládl a zhýralého pátera utloukl. Věčný klid prý najde ve chvíli, kdy ho vysvobodí mravný mládenec. Ale žádný se zatím nenašel…

O Dunkanovi

Poslední pověst je smyšlená a nemá žádné historické kořeny. Vypráví příběh šlechtice Dunkana, který na skále založil hrad Gutštejn a krátce poté vyrazil na tažení proti Polsku. Dunkan bojoval statečně, ale jednou byl stržen z koně a těžce raněn. Polský šlechtic jej odvezl na svůj hrad, kde se o něj starala jeho dcera Ludmila. Uzdravila ho a navíc se do sebe zamilovali, což nelibě nesl otec. A tak nechal Dunkana uvěznit. Ludmila mu pomohla k útěku a oba milenci vyrazili na hrad gutstejn_krasba.jpgGutštejn, kde oslavili svatbu. Po 9 měsících se jim narodilo děvčátko, ale matka při porodu zemřela. Nešťastný Dunkan opustil hrad a upadl do rukou lupičů, kteří jej zranili, a zůstal mrzákem. Vstoupil do kláštera a hrad nechal svému purkrabímu. Mezitím na Gutštejně vyrůstala do krásy Dagmar (Dunkanova opuštěná dcera), kterou okouzlil rytíř Hatmar. Svatba byla veliká a během tří let se jim narodili synové Hugo a Wolf. Když si chlapci jednou hráli před hradem, tak spatřili starce, který se opíral o hůl. Vyprávěl své příhody a pak se Hatmara zeptal, jak dlouho na Gutštejně bydlí a kdo je jeho ženou. Když zjistil, že manželka se jmenuje Dagmar, tak před ní poklekl a zvolal: „Mé dítě!“. Byl to Dunkan, její otec.