Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pověsti o hradech II.

Volfštejn
Buben
Skála

 

HRAD VOLFŠTEJN U ČERNOŠÍNA

volfstejn_hmot.jpg

Hmotová rekonstrukce hradu podle Dobroslavy Menclové

 

 

 

 

 

 

O panu Vilémovi z Volfštejna

Vilém z Volfštejna prožil mládí na královském dvoře, kde se seznámil s Janem Žižkou z Trocnova. Velmi si ho oblíbil a tak nebylo divu, že Jana pozval na svůj rodový hrad, kde se konala oslava k narození syna. Během bujarého veselí přišla řeč na náboženství a Vilém připil na zdraví krále Zikmunda. Jana Žižku to neskutečně rozčílilo a vrhnul svému příteli do obličeje uzenou kýtu. Zvedl se a vyhrožoval pomstou. Když se dostal do čela husitského vojska, tak opravdu vyrazil dobýt hrad u Černošína. Během vřavy zemřela Vilémova manželka Hedvika z Rýzmberka a zmizel i právě narozený syn. Pán hradu se svou dcerou Ludmilou se zachránil a oba dva se ukryli v uhlířské chatrči. Z Ludmily vyrostla krásná žena, která jednoho dne našla v lese palcát. Stejný jako nosíval kališnický vojevůdce. Vilém věděl, že je zle. Ukryl se a připravil léčku. Jan z Trocnova se do ní chytil, protože navštívil chatrč, kde jej obsloužila chlebem a vínem Ludmila. Když opojen usnul, vylezl Vilém a chtěl svého bývalého nepřítele zapíchnout. Žižka se najednou probudil a píšťalkou zavolal své ochránce. Okamžitě se dveře otevřely a v nich stáli husité. Obklíčili Viléma a Ludmilu. Vilém poklekl a označil Žižku za vraha své manželky a syna, které ztratil při dobývání Volfštejna. Žižka pokynul a jeden z jeho strážců přinesl v náručí ztraceného synka. Se slovy: „Viléme, Tvůj syn žije“! Táborský vůdce ti ho ukradl, ale Jan z Trocnova ti ho vrací. Nehněvej se prosím na mě“.

Rychle opustil chatrč a vyrazil na další husitskou jízdu …

Zhrzená láska

Posledním majitelem hradu Volfštejn byl postarší Jindřich, který opatroval svého bratrance Roberta. Oba muži byli svobodní, ale Jindřich toužil po sňatku. Přivedl si mladou a krásnou Johanu, jenž se zalíbila i Robertovi. Vyznával jí lásku, prosil o opětování, ale Johana měla ráda Jindřicha. Jednoho večera se svěřila svému manželovi, který bratrance z Volfštejna vyhnal.

Robert odešel do Prahy, kde chystal odplatu. Velice rychle se dostal do králových služeb a svého soka zapletl do spiknutí proti vladaři. Jindřich přišel o své statky a dokonce byl uvržen do vězení na pražském hradě, odkud se mu podařilo utéci. Vrátil se pod svůj hrad, ale ten již patřil Robertovi. Johana bohužel zemřela hrůzou při obléhání a jediné, co mu zůstalo, byla zachráněná dvojčata. Chlapci Heřman a Fridrich se později proslavili během třicetileté války, kdy bojovali ve službách Švédů.

volfstejn_vlk.jpgvolfstejn_zizka.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

HRAD BUBEN U PLEŠNIC

buben_krasba.jpg

Hrad Buben na kresbě F.A. Hebera

 

 

 

 

 

 

Ovčák a zlý pán

Pověst se měla odehrát za panování Šebastiána Úlického z Plešnic, kterému zle pocuchal psího strážce pes mladého ovčáka. Hradní pán byl pohoršen a vydal se potrestat nebohého Hanzla, což bylo jméno ovčákovo. Zle po něm sekal, snad by ho i ubil, jenže Hanzl měl chytrosti na rozdávání a tak zul boty. Vběhl na močály, kam se panu Šebastiánovi ve škorních nechtělo.

O obléhání hradu Janem Žižkou

Jan Žižka při svém tažení nevynechal ani hrad Buben, kde pobýval hradní pán spolu se svou posádkou. Mezi nimi byly také dvě dívky z okolních šlechtických rodin. Bohužel ubývalo potravin a tak majitel Bubna vzal ženy do sklepení. Ukázal jim vchod do tajné podzemní chodby, kterou je poslal do bezpečí. Dívky zpočátku váhaly, ale pochopily, že není jiné možnosti. Vstoupily do ponuré chodby a zkažený vzduch jim neumožnoval se pořádně nadechnout. Zakopávaly o spadlé kameny, až najednou spatřily záblesk denního světla. Nepozorovány nepřítelem vyšly z chodby a ukryly se do křoví. Odtud vyrazily až pod rouškou tmy a dostaly se k osamělému dvoru. Byly zachráněny!

Krátce nato Žižka poznal, že Buben nedobude a odtáhl. Dívky při svém zachránění přísahaly, že na památku vysvobození vystaví kapli. Svůj slib splnily a na okraji vsi Hracholusky nechaly postavit krásnou kapličku.

Lapka Jeniš na Bubnu

Opuštěný hrad u řeky Mže si vyhlédl loupeživý Janiš se svojí družinou. Byl postrachem okolí a na obchodní stezce přepadával kupce jedoucí z Plzně do Bavor, buben_cert.jpgčasto je i zavraždil. Svůj lup dával do hradních sklepů, ale měl strach, aby mu ho nikdo nevzal. A tak přivolal na pomoc samotného čerta. Upsal mu nejen svoji duši, ale také duše manželky a dětí. Pekelník mu přičaroval velkého obra, který strážil podzemí. Janiš se večer vydal do hustých lesů a dočkal se kolony vystěhovalců, kteří odcházeli do ciziny. Kořist byla malá, protože ubožáci byli chudí jako kostelní myš. Nakázal všechny pobít, ženy a děti nevyjímaje. V tu chvíli se přehnala strašná bouře, jenž zabarvila krajinu fialovým nádechem. Lapka Janiš se s družinou vracel do hradu, když zahlédl, že hoří. Z podzemí se ozvala dunivá rána a zlý muž padl mrtev k zemi …

Prý to byl Boží trest!


HRAD SKÁLA u PŘEŠTIC 

skala_kresba.jpg

O lásce zhrzené

Na sklonku 15. věku se na Skále u Přeštic usadil Bohuslav z Vlčí. Byl nepokojné krve a kromě kupců přepadal i okolní vesnice. Za jednoho krásného letního dne se vydal až do Plánice, kde nejprve vyraboval městečko a při zpáteční cestě ještě odvlekl nejkrásnější dívku na svůj černý hrad. Nebohé děvče plakalo, naříkalo a stýskalo se mu po domově. Bohuslav si toho všiml a začal krasavici zahrnovat dárky. Někdy přinesl šátek, jindy šperk anebo pěkné šaty. Dívenka se do lapky zamilovala, ale jejich láska neměla dlouhého trvání. Po krátkém čase se loupeživý Bohuslav nabažil lásky a dceru plánického konšela vyhnal. Zhrzená žena přísahala pomstu nejen Bohuslavovi, ale celé jeho chásce.

8.dubna L.P. 1441 se pod hradem usadilo královské vojsko pod vedením Hynka Krušiny ze Švamberka a chtělo vyplenit loupeživé hnízdo. Mezi vojáky se objevila plánická krasavice a nabízela ke koupi látky a šperky. Hynek ji zpočátku odbyl, ale když prozradila, že dobře zná hrad i chodbu do něj, tak měla vyhráno. Hynek s panem Hanušem z Kolovrat Skálu dobyli a dívka si mnula ruce, že se jí odplata povedla. Bohuslav byl vsazen do vězení a jeho nečistá čeládka pověšena na okolních stromech.

O hradní studni

Po smrti loupeživého Bohuslava začal okolní lid věřit na poklady, které měly být ukryty v hradní studni. Střežit je měl velký černý pes s ohnivýma očima. Několik odvážlivců do ní kdysi nahlédlo a spatřilo na dně velký černý sud. S nadlidským úsilím ho vytáhli a otevřeli. Uvnitř se nacházely stříbrné a zlaté mince, ale v okamžiku, kdy se jich dotkli, sud se zřítil do studny a ozvalo se zavytí psa. Studna se pak až po okraj naplnila vodou...

Podle jiné pověsti se do studny (měla být na nádvoří) spustil jeden voják. Na dně mu zčistajasna zhaslo světlo, když objevil velké železné dveře. Mladík se zalekl a raději se nechal vytáhnout na pevnou zem. Studna se krátce poté sesula a dnes po ní není ani památky. Najdete jen zbytky po cisterně, která zachycovala dešťovou vodu.

O Juvarce

Juvarka byla dcerou hradního pána a milovala rytíře ze sousedního Wildštejna (myšleno Jindřína). Její otec lásce moc nepřál, takže Juvarku nechal hlídat mladým myslivcem. Bohužel fořt se do Juvarky neštastně zaláskoval a požádal trpaslíky o pomoc. Ti mu poskytli kouzelný kořen, který měl dát své vyvolené do vína. Jenže Juvarka dala nejprve napít mladému Wildštejnovi a poté se napila i ona. Z obou se najednou staly mlžné stíny, jenž stále bloudí kolem hradu. Bílá paní ( Juvarka ) podle legendy vychází a ztrácí se ve skalní skulině na dolním nádvoří.

skala_pes.jpgskala_obeseny.jpg